Dobrý den. Tady je Viktorie a dnes se budu věnovat velké části obsahu s tématikou Velké hry, který se chystá v rámci vydání DLC Sféry vlivu. Toto bude první vývojářský deník zabývající se obsahem Velké hry, druhý se pak bude věnovat menším státům ve Velké hře a dalšímu souvisejícímu obsahu.
Velká hra
V průběhu devatenáctého století spolu Rusko a Británie soupeřily o vliv v Asii. Toto období soupeření se hovorově nazývalo Velká hra, začínalo na Kavkaze a ve Střední Asii a postupem času se rozšířilo o boje o vliv v tak vzdálených oblastech, jako jsou Korea a Čína.
Nový cíl Velké hry se liší od cílů více zaměřených na sandbox tím, že slouží jako průvodce tímto historickým obdobím. Zatímco většina obsahu zapojeného do Velké hry je majitelům DLC Sféry vlivu k dispozici během každého hraní, tak cíl Velké hry obsahuje podcíle, které mají hráče tímto obsahem provést a představit průběh Velké hry jako celku.
Pro zajištění co nejlepšího zážitku je cíl Velké hry dostupný pouze pro šest níže uvedených historických účastníků, tedy Rusko, Británii, Persii, Kábul, Herát a Kandahár.
Po spuštění Velké hry se jako první zobrazí seznam podcílů a podcíl, který představuje jádro Velké hry. V cíli Velké hry se mísí cíle specifické pro danou zemi a obecné cíle. Zatímco Británie i Rusko mají za cíl zajistit si vliv nad Persií nebo vytvořit afghánský protektorát, tak mají také cíle specifické pro danou zemi, kterým se budeme věnovat později v tomto vývojářském deníku.
V rámci hlavního podcíle Velké hry se sleduje pokrok jednotlivých států ve Velké hře. Splnění každého podcíle přinese prospěch státu, který jej splnil, a posune tak ukazatel doprava nebo doleva. Ukazatel se také každý rok posune jedním nebo druhým směrem v závislosti na rozdílech v prestiži a tržním HDP státu.
Jak je zde vidět, tak ve Velké hře jsou v současné době tři nevyřešené otázky, tedy osud kavkazských států a boj o vliv nad Afghánistánem a Persií. To jsou vítězství, která je třeba získat. Jak Británie, tak Rusko dosáhly před začátkem hry pokroku, přičemž Británie těžila z úspěšné výpravy přes Hindúkuš a do Buchary v roce 1831 a Rusko z prosazení Turkmenčajské smlouvy v roce 1828. Ve Velké hře představují vítězství konflikty, v jejichž rámci obě mocnosti soupeří proti sobě, a pokroky představují spíše technické, vojenské nebo diplomatické úspěchy.
Po dokončení záznamu v deníku, rozhodne hodnota ukazatele, zda má Velká hra vítěze, nebo zda se žádné z mocností nepodařilo získat převahu. Mocnost, která ve Velké hře zvítězí, získá bonus za prestiž a soudržnost mocenského bloku a poražený stát bude v očích světa ponížen.
Velká hra samozřejmě nemá vždy vítěze. V rozporu s názory říšských úředníků, kteří se ucházejí o území Střední Asie, mají tamní obyvatelé své vlastní plány. Pokud někdo při Velké hře za středoasijskou nebo perskou mocnost vytlačí z regionu jak Británii, tak Rusko, tak bude Velká hra nucena skončit pokořením obou velmocí.
Obecný obsah
Zatímco Británie i Rusko mají své jedinečné národní priority, tak jádro Velké hry spočívá v boji o vliv nad Střední Asií. Obě velmoci mají obecné podcíle pro získání vlivu v tomto regionu.
Afghánistán
Například v Afghánistánu lze zřídit protektorát nad všemi státy v regionu, ale tím celý proces nekončí. Mocnost, která úspěšně zřídí protektorát nad Afghánistánem, si jej musí udržet po dobu deseti let, aniž by se jí některý afghánský stát vymkl z rukou.
Na začátku hry jsou hranice Afghánistánu zcela jiné než na konci období. Vděčí za to anglo-ruské dohodě z roku 1895, v níž Rusko a Británie společně rozhodly o jeho hranicích. Jakmile se Afghánistán sjednotí, tak se objeví pro Británii i Rusko záznam v deníku, který to bude modelovat, a pro ty, kdo hrají Velkou hru, tak také podcíl.
Záznam v deníku Vymezení Pamíru představuje jednání mezi Velkou Británií a Ruskem o určení hranic Afghánistánu. V závislosti na hranicích Afghánistánu na začátku bude záznam v deníku představovat různé návrhy, které velmocím umožní poskytnout nebo nárokovat různé množství území.
Na obrázku: Velká Británie se rozhodla, že jihovýchodní hranice Afghánistánu by měla být vedena podél řeky Indus, zatímco Rusko se rozhodlo poskytnout mu část území na severu.
Jakmile se obě velmoci dohodnou na smlouvě, tak je předložena Afghánistánu, který má možnost ji přijmout nebo odmítnout. Pokud Afghánistán odmítne, tak budou muset velmoci provést další kolo jednání, tentokrát pomocí dalších donucovacích prostředků, které mají k dispozici.
Pokud Afghánistán bude i nadále odmítat nebo se velmoci nedohodnou, tak jednání zkrachují a překrývající se nároky budou téměř zárukou budoucích válek v regionu.
Na obrázku: Některé z podob, které by mohl mít Afghánistán po vymezení hranic v oblasti Pamíru. Některé z nich se mohou ukázat jako životaschopnější než jiné.
Persie
Požadavky na úspěšné splnění podcíle ‚Zajištění vlivu nad Persií‘ jsou podobné jako v případě Afghánistánu, s tím, že je třeba alespoň do určité míry zachovat územní celistvost Persie. Proměnlivé hranice a expanzivní ambice Persie, které si podrobněji ukážeme příští týden, znamenají, že Persie může mít v průběhu hry mnoho podob.
Průzkum Himálaje
Evropští průzkumníci se po celé devatenácté století neustále pokoušeli proniknout do Himálaje, zmapovat Tibetskou náhorní plošinu a určit nejlepší trasy pro vojenské výpravy do vnitrozemí Číny. DLC Sféry vlivu přidává novou výpravu do Himálaje, která má v případě úspěšného dokončení důsledky pro Velkou hru.
Zatímco vaši průzkumníci prozkoumávají střechu světa, tak mohou narazit na mnoho věcí, od hor vyšších, než jaké jste kdy viděli, až po fascinující divokou zvěř.
Kromě rizika ztráty života nebo zranění v důsledku omrzlin a útoků divoké zvěře hrozí všem evropským výpravám, které do této oblasti vstoupí, také diplomatické incidenty s Čínou. Nejlepší je postupovat obezřetně, aby se výprava nevracela zpět ponížená, a nebo aby se nevrátila vůbec.
Obsah pro specifické země
V cíli Velké hry je většina cílů pro specifické země. V mnoha případech jsou tyto cíle spojeny se záznamy v deníku, které jsou pro danou zemi k dispozici při každém hraní, přičemž cíle slouží jako způsob, jak navést hráče na konkrétní záznamy v deníku a udělit hráči body ve Velké hře za jejich splnění.
Kavkazská válka
Například při hře za Rusko je cíl ‚Zabezpečení perských hranic‘ spojen s novým záznamem v deníku, který je pro Rusko k dispozici na začátku hry.
Kavkazská válka je konflikt, který na začátku hry již nějakou dobu zuří, počínaje ruským pokusem o anexi Čerkeska v polovině 18. století. V roce 1836 Kavkazský imámát a Čerkesko nadále vzdorují ruské nadvládě v regionu, čímž se velká část regionu stává fakticky neovladatelnou. Ruská kontrola nad jižním Kavkazem je vykonávána především prostřednictvím Gruzínské vojenské cesty, tedy trasy neustále ohrožované nepokoji na severním Kavkaze. Pokud Rusko ztratí kontrolu nad severním Kavkazem, tak to povede zcela jistě ke ztrátě i jihu.
Dokud je záznam v deníku Kavkazská válka aktivní, tak dochází k přerušovanému vypuknutí událostí, které se týkají různých situací spojených s touto válkou. Možnosti v těchto událostech často zvyšují devastaci v regionu, což ztíží situaci Imamátu a Čerkesku i za cenu toho, že se rozšíří i do oblastí ovládaných Ruskem.
Jakmile Rusko úspěšně vyzkoumá určité technologie nebo dosáhne konce počátečního příměří, tak může válka přerůst v plnohodnotný konflikt, což umožňuje použít proti těmto zemím běžné diplomatické tahy.
Po eskalaci války předloží ruské ozbrojené síly na Kavkaze vládě historické Miljutinovo memorandum. Přijetí tohoto memoranda potěší velení ozbrojených sil, ale povede k historickému výsledku kavkazské války, tedy zpustošení regionu, vylidnění a násilnému vyhnání velké části čerkeského obyvatelstva do Osmanské říše.
Čerkesko a Kavkazský imámát mají také obsah související s konfliktem, který bude představen v dalším vývojářském deníku.
Zbytek kavkazské války vyžaduje DLC Sféry vlivu, ale obsah týkající se Milyutinova memoranda a brutálního vylidnění Kavkazu nikoli. I když se jedná o hrůznou historickou událost, tak nelze ji s čistým svědomím přehlížet.
Kazachstán
Od roku 1836 byly kazašské stepi již několik desetiletí pod ruským impériem. Chánova moc byla nedávno zrušena a kazašští zhuzi se dostali pod velení různých agha-sultánů jmenovaných Ruskem. Tento systém správy se však začíná rozpadat. Na začátku hry Rusko obdrží událost, která ho informuje o vzestupu Kenesary Kasymuliho, kazašského aristokrata, který se postavil do čela kazašského odporu proti ruské nadvládě.
Když tato událost nastane, tak se objeví v centrálním podcíli Velké hry nové nevyřešené vítězství a objeví se také nový podcíl spolu s odpovídajícím záznamem v deníku.
Záznam v deníku Pacifikace stepí je dokončen pomalým a mírovým připojením kazašských protektorátů a selže, pokud touha kazašských protektorátů po svobodě příliš vzroste nebo pokud uplyne deset let bez úspěšného dosažení tohoto cíle.
Zatímco je záznam v deníku aktivní, tak vypuknou události týkající se kazašského povstání, což může ovlivnit touhu kazašských poddaných Ruska po svobodě.
Kromě toho, že vypuknou události pro Rusko, tak také vypuknou události pro kazašské žuzy a středoasijské chanáty, což jim dává šanci postavit se na Kenesaryho stranu, až nakonec zahájí svůj závěrečný boj o kontrolu nad Kazachstánem.
Pokud bude ruská vláda dostatečně narušena a touha po svobodě dosáhne příliš vysoké hodnoty, tak Kenesary převezme kontrolu nad Uly Žuzem a zahájí válku za nezávislost proti Rusku spolu se spojenci, které cestou nasbíral.
Pokud se Rusku podaří vzpouru úspěšně potlačit, tak dosáhne pokroku ve Velké hře, ale může mnohem více ztratit než získat. I když Británie nemusí nutně pomáhat Kenesarymu, tak jeho vítězství bude pro Británii představovat převrat, protože Rusku dá nyní mnohem více práce, aby dosáhlo Afghánistánu.
Pokud Rusko uspěje, tak bude mít příležitost ohrozit ostatní středoasijské chanáty a po vyzkoumání Civilizační mise bude moct odemknout nový záznam v deníků ‚Dobytí Turkestánu‘.
Další ruské podcíle
V průběhu hry se Rusku pravidelně odemykají další podcíle, které posunují jeho pozici ve Velké hře. Tyto podcíle představují různé historické cíle Ruska a jsou výhradně součástí cíle Velké hry.
Podcíl ‚Kodifikace čínských hranic‘ představuje touhu Ruského impéria po různých územních koncesích ve Střední Asii a Vnějším Mandžusku, které mu v polovině 19. století ukradla říše Čching. Získání Vnějšího Mandžuska bylo pro Ruské impérium klíčové pro možnost projekce moci do Tichého oceánu, což nakonec vedlo k obavám Britů o integritu jejich tichomořských kolonií a jejich pozdějšímu spojenectví s Japonskem.
K dokončení tohoto podcíle musí Rusko jednak získat tato území od Číny a také donutit Čínu, aby se nároků na toto území vzdala. Pokud byla nehrající Čína oslabena opiovými válkami a dalšími pohromami, tak jsou možnosti podepsat Ajgunskou smlouvu, Pekingskou smlouvu a Čugučacký protokol, které poskytuje záznam v deníku ‚Vládce východu‘. Je to ideální způsob, jak tento cíl dotáhnout do konce a zároveň minimalizovat riziko války i negativní důsledky revanšistické Číny na hranicích.
Podcíl ‚Získání mandžuských koncesí‘ se rovněž týká vztahů mezi Čínou a Ruskem a je vyvolán získáním a připojením území ve vnějším Mandžusku Ruskem. Tento podcíl podněcuje Rusko k získání smluvního přístavu v Mandžusku a k výstavbě historické Čínské východní dráhy, která sloužila jako nejvzdálenější východní větev transsibiřské magistrály až do otevření tratě na řece Amur v roce 1916.
Se ziskem Vnějšího Mandžuska Ruskem přicházejí také ambice zajistit si protektorát nad Koreou. Korea byla považována za rizikovou oblast v rukou cizí mocnosti jako předmostí pro likvidaci ruských námořních sil na Dálném východě. Z historického hlediska ruské impérium po první čínsko-japonské válce diplomaticky soupeřilo s Japonskem o vliv v Koreji, což bylo období, které vyvrcholilo v Japonskem sponzorovaný převrat, při němž byla zabita korejská královna a král musel uprchnout na ruské velvyslanectví.
Toto období zvýšeného napětí mezi modernizujícím se Japonským císařstvím a Ruskem na krátkou dobu ochladne uzavřením několika dohod, které nastolí rovnováhu sil v Koreji. Tyto dohody nakonec padnou po skončení rusko-japonské války a pozdějším dobytí Koreje Japonskem. Podcíl ‚Zabezpečení korejského protektorátu‘ představuje alternativní cestu, tedy ambice Mikuláše II. i frakcí v jeho vládě zavést plnou ruskou kontrolu nad Koreou.
Britské podcíle
Ve 30. letech 19. století se britští občané a lodě podíleli na pomoci Čerkesku proti Rusku. Ačkoli Británie historicky nebyla ochotna stupňovat svou angažovanost v Čerkesku nad rámec příležitostných zásilek zbraní nebo dobrovolníků vyslaných soukromými osobami, tak považovala uplatňování vlivu v Černém moři za svůj národní zájem.
Podcíl ‚Rozvrácení ruského Kavkazu‘ představuje různé iniciativy britských občanů a politické společnosti na pomoc Čerkesku a reakci na to, co považovali za hrozbu, že Rusko převezme kontrolu nad Osmanskou říší, pokud se mu podaří upevnit svá území na Kavkaze.
Podcíl ‚Rozšíření Britské Indie‘ představuje touhu rozšířit území ovládané Východoindickou společností do Barmy a dnešního Pákistánu. Silná Východoindická společnost nebo Britský rádž může sloužit jako cenná protiváha ruského vlivu v regionu a centrum, z něhož může Británie vysílat svou moc do zbytku Asie.
Podcíl ‚Boj o ruský Pamír‘ představuje neúspěšný pokus Velké Británie z roku 1902 převzít kontrolu nad Pamírem a vytvořit nezávislý nárazníkový stát pomocí velmi nenápadné metody, tedy přímého vojenského vpádu ve spolupráci s Afghánistánem.
Zatímco tento návrh byl britskou vládou historicky odmítnut dříve, než se uskutečnil, tak získání Tádžikistánu Ruskem poskytne Británii příležitost k zahájení navrhované invaze. Pokud se Británii podaří obsadit Tádžikistán nebo vytvořit nový tádžický stát ve svém mocenském bloku, tak získá rozhodující výhodu ve Velké hře.
Posledním jedinečným podcílem Británie je čelit ruskému vlivu v Tichomoří. To představuje historické anglo-japonské spojenectví z roku 1902, které vzniklo jako reakce na posilování ruské přítomnosti na jeho dálněvýchodních územích. Tento podcíl je vyvolán tím, že Rusko rozvíjí námořní základny ve Vnějším Mandžusku, což předznamenává přicházející hrozbu pro britskou flotilu v Tichomoří.
Příští týden se budu věnovat obsahu pro menší státy zapojené do Velké hry a také tomu, jak s novým obsahem funguje sandboxový režim. A to je vše. Děkuji vám za přečtení.
